62 podpisů z Moskvy: sovětští disidenti na obranu Charty 77

Dne 12. února 1977 vznikl v Moskvě text, pod nímž bylo v dochovaném samizdatovém opisu uvedeno 62 jmen. Signatáři vyjadřovali solidaritu s československými občany, kteří žádali, aby jejich stát dodržoval vlastní zákony a mezinárodní závazky. Nešlo o „dokument č. 48“ Moskevské helsinské skupiny, jak se někdy nepřesně opakuje, ani pouze o prohlášení členů jedné organizace. Podpisy pocházely z širšího a ideově různorodého prostředí sovětského disentu.

Solidarita měla zvláštní historickou váhu. V srpnu 1968 se na Rudém náměstí postavila proti invazi do Československa malá skupina demonstrantů a zaplatila za to vězením, vyhnanstvím či psychiatrickou represí. O devět let později navazovali sovětští občané na stejný princip: odmítali, aby se státní násilí prováděné jejich jménem vydávalo za souhlas celé společnosti. Podpora Charty zároveň ukazovala, že helsinské závazky lze číst napříč hranicemi. Porušení práva v Praze nebylo pouze vnitřní věcí československé vlády.

Sovětské disidentské prostředí nebylo jednotné. Patřili do něj obhájci lidských práv, náboženští aktivisté, krymští Tataři, židovští žadatelé o vystěhování, ruští demokraté i představitelé národních hnutí. Lišili se v názoru na budoucnost Sovětského svazu, socialismus, národní otázku i vztah k Západu. Společný podpis proto neznamenal shodu ve všem. Vyjadřoval minimální solidaritu s lidmi, kteří byli stíháni za pokojné dovolávání se práva.

Přenos textu byl sám o sobě politickým činem. Samizdat se opisoval na psacích strojích, předával diplomatům, zahraničním novinářům nebo návštěvníkům a vracel se do východní Evropy prostřednictvím rozhlasového vysílání. Každý stupeň mohl být sledován. Kronika běžných událostí a další samizdatové přehledy zaznamenávaly prohlídky, procesy a projevy solidarity, čímž vytvářely paralelní paměť sovětského občanského života.

Pro Chartu byla moskevská odezva důležitá také morálně. Československá propaganda se snažila iniciativu vykreslit jako produkt západního nepřátelství. Podpisy lidí, kteří žili uvnitř Sovětského svazu a sami nesli vysoké riziko, tuto konstrukci narušovaly. Nešlo o geopolitickou podporu protivníka, ale o solidaritu mezi občany dvou spojeneckých diktatur. Transnacionální helsinská síť, kterou později popsali historici lidskoprávního hnutí, nevznikala jen na konferencích; vznikala z konkrétních opisů, telefonátů a osobních kontaktů.

Příběh 62 podpisů připomíná, že sovětská společnost nebyla totožná se sovětským státem. Lidé, jejichž vláda nesla hlavní odpovědnost za udržování československého režimu, dokázali veřejně podpořit jeho kritiky. Jejich text nemohl zastavit represe a většina československých občanů jej tehdy nečetla. Vytvořil však důležitou stopu vzájemného uznání. Charta 77 nebyla pouze českým nebo československým příběhem; stala se bodem, kolem něhož se na obou stranách hranice setkávali lidé odmítající tvrzení, že lidská práva končí tam, kde začíná státní suverenita.

Literatura a prameny

GLUŠKO, Elena. „Češi, jsme vaši bratři“: příspěvek k dějinám vzájemných kontaktů SSSR a Československa v letech 1968–1989. In: JAŠEK, Peter (ed.). Protikomunistický odboj v strednej a východnej Európe. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2012, s. 179–208. ISBN 978-80-89335-50-3. https://www.upn.gov.sk/publikacie_web/zbornik-protikomunisticky-odboj-v-strednej-a-vychodnej-europe.pdf

A CHRONICLE OF CURRENT EVENTS. Anglický digitální archiv sovětského samizdatového časopisu, ročníky 1977–1978. https://chronicle-of-current-events.com/

ALEXEYEVA, Ludmilla; GOLDBERG, Paul. The Thaw Generation: Coming of Age in the Post-Stalin Era. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press, 1990. https://upittpress.org/books/9780822959113/

HORVATH, Robert. The Legacy of Soviet Dissent: Dissidents, Democratisation and Radical Nationalism in Russia. London: RoutledgeCurzon, 2005. https://doi.org/10.4324/9780203412855

NATHANS, Benjamin. To the Success of Our Hopeless Cause: The Many Lives of the Soviet Dissident Movement. Princeton: Princeton University Press, 2024. https://www.jstor.org/stable/jj.11981229

SAKHAROV, Andrei. Memoirs. New York: Alfred A. Knopf, 1990. https://archive.org/details/memoirs00sakh

SNYDER, Sarah B. Human Rights Activism and the End of the Cold War. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. https://www.cambridge.org/core/books/human-rights-activism-and-the-end-of-the-cold-war/75EC64C2DEAECC53CADEFA8ABAE1C17B

SKILLING, H. Gordon. Charter 77 and Human Rights in Czechoslovakia. London: George Allen & Unwin, 1981. https://search.worldcat.org/title/Charter-77-and-human-rights-in-Czechoslovakia/oclc/7838527