Augustin Navrátil: rolník, půl milionu podpisů a psychiatrická represe

Byl moravský rolník, otec početné rodiny a aktivní katolík. Právě jeho život ukazuje, že odpor proti normalizačnímu státu nevznikal jen v bytech spisovatelů a filozofů. Navrátil dlouhodobě psal úřadům, sestavoval petice a propojoval věřící v menších městech a na venkově. V osmdesátých letech se stal hlavním iniciátorem dokumentu Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů, pod který se podařilo shromáždit více než půl milionu podpisů.

Petice obsahovala konkrétní požadavky: obsazení biskupských úřadů, svobodnější přípravu kněží, možnost působení řeholních řádů, přístup k náboženské literatuře, spravedlivější zacházení s věřícími ve školách a zaměstnání i skutečné odloučení církve od státního dohledu. Její význam nespočíval pouze v počtu podpisů. V podmínkách, kdy podpis pod kritickým textem mohl přinést kádrové následky, vytvořila síť osobních kontaktů napříč farnostmi a regiony. Archy se nepohybovaly prostřednictvím veřejných médií, ale z ruky do ruky, často po bohoslužbách nebo mezi příbuznými.

Stát reagoval na Navrátilovu činnost nejen výslechy a domovními prohlídkami. Opakovaně využíval psychiatrii a řízení o způsobilosti k právním úkonům. Z politicky nepohodlného občana se tak úředním jazykem stával člověk, jehož veřejné jednání lze vysvětlit diagnózou a jehož schopnost rozhodovat za sebe může být omezena. Mezinárodní lidskoprávní organizace sledovaly jeho případ právě proto, že spojoval náboženskou perzekuci se zneužitím zdravotnické autority. Každé historické hodnocení musí rozlišovat mezi legitimní psychiatrickou péčí a situací, kdy je diagnóza či hospitalizace použita k neutralizaci nenásilné občanské aktivity.

Navrátilova síla spočívala ve vytrvalosti a srozumitelnosti. Neformuloval abstraktní teorii opozice. Vycházel z každodenních zkušeností věřících: z nemožnosti získat náboženskou knihu, z překážek při studiu, z úředního dohledu nad duchovními a z obavy rodičů o budoucnost dětí. Tím oslovoval lidi, kteří by se pod text Charty 77 možná nepodepsali, ale byli připraveni podpořit konkrétní požadavek své církve. Dokumenty Charty a zprávy zahraničních helsinských institucí ukazují, že jeho případ nebyl izolován; zapadal do širšího konfliktu mezi státní kontrolou a růstem neoficiálního náboženského života.

Příběh zároveň narušuje pohodlnou představu o pozdní normalizaci jako o společnosti zcela uzavřené do soukromí. Přes půl milionu podpisů nevzniklo náhodou. Bylo výsledkem organizační práce, důvěry uvnitř farních sítí a postupné ztráty strachu. Režim mohl jednotlivé aktivisty vyslýchat, ale jen obtížně kriminalizoval tak rozsáhlou skupinu věřících, aniž by odhalil rozpor mezi ústavně deklarovanou náboženskou svobodou a skutečnou praxí.

Augustin Navrátil se proto nemá připomínat jen jako oběť psychiatrické represe. Byl také mimořádně účinným občanským organizátorem. Dokázal převést dlouhodobou frustraci do přesných požadavků a vytvořit největší petiční akci před listopadem 1989. Jeho venkovský původ, náboženský jazyk i nedůvěra vůči politickým elitám rozšiřují obraz opozice o proud, který nebyl odvozen od pražského kulturního disentu. Právě propojení osobní víry, praktické organizační práce a právního argumentu dává jeho příběhu trvalý význam.

Literatura a prameny

ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Medailon Augustina Navrátila při udělení Ceny Václava Bendy, 2015. https://www.ustrcr.cz/o-nas/cena-ustr/slavnostni-predani-ceny-vaclava-bendy-2015/

DRDA, Adam. Křesťan „kverulant“: Augustin Navrátil. Magazín Paměti národa, 12. února 2020. https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy/krestan-kverulant

AMNESTY INTERNATIONAL. Czechoslovakia: Religious Believers Arrested. Amnesty International Newsletter. March 1986, vol. XVI, no. 3. https://www.amnesty.org/en/wp-content/uploads/2021/06/nws210031986en.pdf

CÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.). Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Sv. 2–3. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. https://csds.cz/cs/g6/4006-DS.html

BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří. Katolická církev v Československu 1945–1989. Brno: CDK, 2007. https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid%3A76430300-e677-11e8-a5a4-005056827e52

CUHRA, Jaroslav. KSČ, stát a římskokatolická církev (1948–1989). Soudobé dějiny. 2001, roč. 8, č. 2–3, s. 267–293. https://www.usd.cas.cz/casopis/soudobe-dejiny-2-3-2001/

COMMISSION ON SECURITY AND COOPERATION IN EUROPE. Reform and Human Rights in Eastern Europe: Report Submitted to the Congress of the United States. December 1988. Washington, D.C.: U.S. Government Printing Office, 1989. https://www.csce.gov/wp-content/uploads/2016/07/1988-12-reform-hr-in-east-europe.pdf

INTERNATIONAL HELSINKI FEDERATION FOR HUMAN RIGHTS. Annual Report of Activities 1988. Vienna: IHF, [1989]. https://csds.cz/cs/g6/4539-DS.html