České děti: anarchomonarchisté proti pozdní normalizaci

Iniciativa spojená především s Petrem Placákem kombinovala monarchistické symboly, anarchistickou nedůvěru ke státu, historickou paměť a pouliční recesi. Nešlo o pokus obnovit předválečnou monarchii podle připraveného ústavního plánu. Král, koruna a zemská tradice fungovaly také jako provokace namířená proti komunistickému monopolu na dějiny. Skupina připomínala, že stát není totožný s jednou stranou a že česká politická zkušenost nezačala rokem 1948.

České děti patřily k mladší opoziční generaci, která se nechtěla vyjadřovat výhradně právnickým a moralistním jazykem. Její texty využívaly nadsázku, starobylé obraty a ironii. Takový styl nebyl únikem od politiky. Znesnadňoval úřadům obvyklou odpověď, protože nebylo vždy jasné, zda mají před sebou program, satiru, historickou hru nebo všechno současně. Samizdatové manifesty a časopis skupiny vytvářely svébytný svět, v němž se oficiální vážnost pozdní normalizace rozpadala pod tlakem humoru.

Za hravou formou stály konkrétní požadavky: návrat politické plurality, obnova historické paměti, respekt k soukromému vlastnictví, odmítnutí sovětské nadvlády a právo veřejně demonstrovat. Členové se podíleli na přípravě protestů k výročí srpnové okupace v roce 1988 a na dalších akcích, které vracely opozici do ulic. Pro StB proto nebyli pouze výstřední literáti. Bezpečnostní spisy sledovaly jejich kontakty, výrobu tiskovin i schopnost oslovit mladé lidi mimo tradiční chartistické kruhy.

Skupina zároveň ukazuje, že opozice nebyla ideově jednotná. Vedle reformních komunistů, křesťanů, demokratických socialistů a liberálů existovali lidé, kteří zpochybňovali republikánské i modernizační samozřejmosti. Monarchismus Českých dětí nemusel být sdílen ostatními disidenty, ale rozšiřoval prostor představitelného. V prostředí, kde stát vnucoval jediný správný výklad minulosti i budoucnosti, měla hodnotu už možnost veřejně formulovat nepravděpodobnou alternativu.

Placákova pozdější vzpomínková kniha Fízl připomíná také cenu této hry. Sledování, fyzické napadání, zadržování a tlak na okolí nebyly symbolické. Režim mohl tolerovat určitou míru soukromého cynismu, nikoli však skupinu, která převáděla posměch do organizace a veřejného jednání. Humor měl ochrannou funkci, ale nezbavoval aktivisty rizika.

České děti jsou důležité také pro pochopení listopadu 1989. Ne proto, že by vytvořily masové hnutí nebo určily program nové vlády. Přispěly k rozrušení hranice mezi „vážným“ disentem a kulturou mladých lidí, mezi historickou vzpomínkou a přítomným protestem, mezi soukromým vtipem a veřejnou akcí. Historie středoevropských revolucí ukazuje, že právě takové malé skupiny často testovaly nové formy jednání dříve, než se k protestu přidala většina společnosti. Jejich anarchomonarchismus byl okrajový jako politická doktrína, ale účinný jako nástroj proti světu, který se prohlašoval za jedinou možnou skutečnost.

Literatura a prameny

ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Cesta k listopadu 1989: Opozice. https://www.ustrcr.cz/uvod/cesta-k-listopadu-1989/opozice/

PLACÁK, Petr. Fízl. Praha: Torst, 2007. https://www.mlp.cz/katalog/titul/fizl/2661176

ČESKÉ DĚTI. Návrat krále: úvodní manifest nezávislé iniciativy České děti. Praha, 28. května 1988. https://scriptum.cz/cs/periodika/manifest-ceskych-deti-navrat-krale

KENNEY, Padraic. A Carnival of Revolution: Central Europe 1989. Princeton: Princeton University Press, 2002. https://www.jstor.org/stable/j.ctv173f1r5

BOLTON, Jonathan. Worlds of Dissent. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2012. https://www.hup.harvard.edu/books/9780674416932

OTÁHAL, Milan. Opozice, moc, společnost 1969–1989. Praha: Maxdorf, 1994. https://www.usd.cas.cz/publikace/opozice-moc-spolecnost-prispevek-k-dejinam-normalizace/

SUK, Jiří. Labyrintem revoluce. Praha: Prostor, 2003. https://www.usd.cas.cz/publikace/labyrintem-revoluce-akteri-zapletky-a-krizovatky-jedne-politicke-krize/

POST BELLUM. Petr Placák (1964): pamětnické svědectví. Paměť národa. https://www.pametnaroda.cz/cs/placak-petr-20150818-0