Charta 77 a třetí svět: kde končila univerzalita lidských práv

Přesto se převážná část jejích dokumentů týkala Československa, sovětského impéria a evropského helsinského procesu. Odborná studie věnovaná chartistickým textům o tehdejším „třetím světě“ upozorňuje na nápadnou zdrženlivost a nerovnoměrnost. Iniciativa dokázala vystoupit k některým případům násilí a politického útlaku mimo Evropu, nebyla však soustavným globálním monitorem a její výběr témat odrážel omezené informace, vnitřní priority i politické rozdíly signatářů.

Tento rozpor nelze jednoduše označit za pokrytectví. Charta byla malá, represí zatížená iniciativa bez kanceláře, rozpočtu a přístupu k nezávislému zpravodajství ze všech regionů. Její první povinností bylo dokumentovat prostředí, které členové znali a za jehož kritiku nesli osobní riziko. Informace o konfliktech v Africe, Asii či Latinské Americe přicházely přes zahraniční rozhlas, exilový tisk a omezené kontakty; často byly samy součástí propagandistického střetu Východu a Západu. Ověřit odpovědnost jednotlivých aktérů proto bylo obtížnější než u domácího procesu nebo zákazu knihy.

Zdrženlivost však měla také ideové příčiny. V Chartě se setkávali bývalí komunisté, demokraté, křesťané, socialisté i konzervativci. Na kolonialismus, revoluční hnutí, západní zahraniční politiku a ekonomickou nerovnost neměli jednotný názor. Případ, který jeden signatář chápal jako národněosvobozenecký boj, mohl druhý vidět jako expanzi autoritářské moci. Vydat společný dokument vyžadovalo minimální shodu, a ta se u vzdálených konfliktů hledala obtížněji. Dějiny globálního lidskoprávního jazyka navíc ukazují, že evropské a severoamerické organizace sedmdesátých let často upřednostňovaly politická a občanská práva před koloniálním dědictvím a sociální nerovností.

Právě proto je důležité číst chartistické mlčení stejně pečlivě jako její prohlášení. Univerzalita není měřena jen tím, zda text používá slovo „každý“, ale také tím, čí utrpení se dostane na pořad jednání. Srovnání dokumentů může ukázat, zda iniciativa reagovala rychleji na represe komunistických států než na porušování práv jejich protivníky a jak pracovala s tématy apartheidu, diktatur, válek či uprchlíků. Taková analýza Chartu neznehodnocuje; bere vážně její vlastní měřítko.

Mezinárodní lidskoprávní hnutí bylo v době studené války vždy vystaveno podezření ze selektivity. Západní vlády mohly využívat sovětské disidenty a přehlížet spojenecké diktatury, socialistické státy zase odsuzovaly rasismus a kolonialismus, zatímco věznily domácí kritiky. Charta se snažila z tohoto dvojího standardu vystoupit odkazem na univerzální pakty. Nemohla se mu však automaticky vyhnout. Práce historiků ukazuje, že důvěryhodnost lidských práv vzniká právě ochotou zkoumat vlastní slepá místa.

Článek o Chartě a třetím světě proto nemá končit verdiktem, zda iniciativa „obstála“. Přesnější je ukázat hranice její kapacity a představivosti. Charta vytvořila mimořádně účinný jazyk odpovědnosti státu, ale její globální horizont zůstával nerovnoměrný. Toto zjištění otevírá současnou otázku: jak mohou malé občanské organizace zachovat univerzální princip, aniž by předstíraly, že dokážou stejně důkladně sledovat každý konflikt? Odpovědí není mlčení ani mechanická reakce na všechno, nýbrž transparentnost při výběru témat, pluralita zdrojů a ochota korigovat vlastní selektivitu.

Literatura a prameny

The Anatomy of Another Reticence: Charter 77 Documents on the Third World. Soudobé dějiny / Czech Journal of Contemporary History, 2023. https://doi.org/10.51134/sod.2023.039

CÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.). Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Sv. 1–3. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. https://csds.cz/cs/g6/5501-DS.html

SKILLING, H. Gordon. Charter 77 and Human Rights in Czechoslovakia. London: George Allen & Unwin, 1981. https://search.worldcat.org/title/Charter-77-and-human-rights-in-Czechoslovakia/oclc/7838527

MOYN, Samuel. The Last Utopia: Human Rights in History. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2010. https://www.hup.harvard.edu/books/9780674064348

BURKE, Roland. Decolonization and the Evolution of International Human Rights. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2010. https://www.pennpress.org/9780812222586/decolonization-and-the-evolution-of-international-human-rights/

SNYDER, Sarah B. Human Rights Activism and the End of the Cold War. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. https://www.cambridge.org/core/books/human-rights-activism-and-the-end-of-the-cold-war/75EC64C2DEAECC53CADEFA8ABAE1C17B

KEYS, Barbara J. Reclaiming American Virtue: The Human Rights Revolution of the 1970s. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2014. https://www.hup.harvard.edu/books/9780674724853

UNITED NATIONS. International Covenant on Civil and Political Rights; International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights. New York, 1966. https://www.ohchr.org/en/what-are-human-rights/international-bill-human-rights