Fatva nad Salmanem Rushdiem: Charta 77 na obranu svobody slova

Fatva navázala na protesty části muslimské veřejnosti, která knihu považovala za urážku islámu, ale překročila rámec kritiky, bojkotu i zákonného řízení: nábožensko-politická autorita jednoho státu veřejně legitimizovala násilí proti autorovi žijícímu v jiné zemi.[2][6] O deset dní později se k případu vyjádřila také Charta 77.[1]

Prohlášení z 24. února označilo rozsudek smrti za státní terorismus a zdůraznilo, že svévoli nelze vydávat za právo ani vraždu za trest. Mluvčí Tomáš Hradílek a Saša Vondra spojili Rushdieho ohrožení s obecnějším právem na svobodu slova, které bylo různými prostředky omezováno také v Československu. Text zároveň vyzval pražskou vládu, aby se připojila k mezinárodnímu tlaku na Írán. Nebyla to samozřejmost: komunistický stát udržoval s Teheránem politické a hospodářské vztahy a jeho vlastní veřejný prostor byl založen na cenzuře, trestání nepohodlných autorů a kontrole vydavatelství.[1]

Reakce Charty ukázala, že obrana lidských práv pro ni neměla končit na hranici sovětského bloku. Nezávislé mírové sdružení oznámilo demonstraci na 10. března v Praze 6, úřady ji však zakázaly.[1] Tento detail odhaluje dvojí význam celé kauzy: disent protestoval proti výhrůžce přicházející z Íránu, ale současně narážel na domácí zákaz pokojného shromáždění. Československá moc tak sice sama nevydávala náboženské rozsudky smrti, avšak občanům nedovolovala veřejně se postavit na obranu ohroženého spisovatele.

Závažnost fatvy potvrdily následující roky. Rushdie žil pod policejní ochranou a násilí zasáhlo lidi kolem knihy: japonský překladatel Hitoši Igaraši byl v roce 1991 zavražděn, italský překladatel Ettore Capriolo napaden a norský nakladatel William Nygaard v roce 1993 postřelen.[3][4] Íránská vláda později signalizovala, že nebude podporovat operace směřující k Rushdieho zabití, samotná fatva však nebyla formálně odvolána. Případ se proto stal dlouhodobým testem, zda státy a kulturní instituce dokážou chránit svobodu tvorby nejen deklaracemi, ale i praktickou solidaritou.[5]

Debatu kolem Satanských veršů zároveň nelze redukovat na jednoduchý střet „svobody“ a „náboženství“. Historici upozorňují na zkušenost britských muslimských komunit s rasismem, sociálním vyloučením a pocitem, že jejich námitky nejsou brány vážně.[7] Tyto okolnosti pomáhají vysvětlit intenzitu protestů, nemohou však ospravedlnit výzvu k zabití. Rozhodující hranice vede mezi právem knihu odmítnout, kritizovat či nekupovat a snahou umlčet jejího autora násilím. Právě tuto hranici formulovalo i prohlášení Charty.[6][8]

Rushdieho případ rozšiřuje obraz Charty 77 jako iniciativy, která se zabývala výhradně domácí represí. Její mluvčí zde obhajovali univerzální pravidlo: veřejný spor musí zůstat prostorem argumentu a zákona, nikoli licence k vraždě. Současně připomněli, že stát hájící svobodu projevu nesmí vybírat pouze sympatické autory nebo bezpečné názory. Hodnota dokumentu č. 17/89 proto neleží v bezvýhradné obhajobě každé věty románu, ale v odmítnutí násilného veta nad kulturou. V podmínkách pozdní normalizace to byla také nepřímá obžaloba domácího systému, který sice používal jiné prostředky, avšak rovněž rozhodoval, které texty smějí existovat ve veřejnosti. Dokument je proto pramenem k sebechápání československého disentu na konci osmdesátých let: místní zkušenost s cenzurou převáděl do solidarity s člověkem, jehož dílo, víru ani politické názory nemuseli signatáři sdílet.

Prameny a literatura

CHARTA 77. Prohlášení k případu britského spisovatele Salmana Rushdieho. Dokument č. 17/89, 24. 2. 1989. ČSDS, D527. https://csds.cz/cs/g6/4084-DS.html

ENCYCLOPAEDIA IRANICA. Fatwa. https://www.iranicaonline.org/articles/fatwa/

AMNESTY INTERNATIONAL. Iran: The case of Salman Rushdie. 1997. https://www.amnesty.org/en/documents/mde13/017/1997/en/

PEN INTERNATIONAL. William Nygaard. https://www.pen-international.org/cases/william-nygaard

UNITED NATIONS. Third Committee discusses human rights situation in Iran, including the Rushdie case. 27. 11. 1995. https://press.un.org/en/1995/19951127.gashc33.33.html

MORTON, Stephen. Salman Rushdie and the Fatwa. In: Salman Rushdie in Context. Cambridge University Press. https://www.cambridge.org/core/books/salman-rushdie-in-context/salman-rushdie-and-the-fatwa/2B00D0B30FAEC43C482295123F104DF9

THE HISTORICAL JOURNAL. The Rushdie Affair and the Politics of Multicultural Britain. https://www.cambridge.org/core/journals/historical-journal/article/rushdie-affair-and-the-politics-of-multicultural-britain/0751F57AA1ED7EEF0CFA92B6411C0F84

INDEX ON CENSORSHIP. Salman Rushdie and the fatwa: a reading list. https://www.indexoncensorship.org/2019/02/student-reading-list-salman-rushdie-fatwa/