Vedle bývalých reformních komunistů stáli konzervativní křesťané, liberálové, socialisté, undergroundoví umělci i lidé, kteří se tradičnímu politickému zařazení vzpírali. Jednota Charty proto nikdy neznamenala ideovou jednotnost. Její význam spočíval spíše ve schopnosti vymezit omezený prostor shody a současně připustit, že mimo něj mohou pokračovat ostré spory.
Jak se chartisté dokázali neshodnout
Charta 77 spojila lidi, kteří měli velmi rozdílné představy o společnosti.
Shoda na právech místo jednotného programu
Opíralo se o práva, která Československo samo přijalo. Tato volba byla praktická i principielní. Umožnila spolupracovat lidem, kteří by se neshodli na otázce trhu, socialismu, náboženství nebo zahraničněpolitické orientace. Místo odpovědi na otázku, kdo má vládnout, se Charta ptala, jaké meze musí respektovat každá vláda.
Pro část signatářů bylo Pražské jaro pozitivní zkušeností a jeho porážka zásadním životním zlomem. Jiní považovali reformní komunismus za příliš omezený projekt a připomínali, že nesvoboda nezačala až sovětskou invazí. Tyto rozdíly se týkaly osobních biografií i výkladu moderních dějin. Přesto nemusely znemožnit společný postup při obraně konkrétně stíhaného člověka.
Rozdílné jazyky a priority
Křesťanský disent zdůrazňoval svobodu svědomí a náboženského života, filosofické kruhy odpovědnost člověka a pravdu, underground autonomii kultury a života mimo oficiální struktury. Setkání těchto světů nebylo samozřejmé. Proces s hudebníky v roce 1976 však ukázal, že obrana svobody musí platit i pro lidi s jiným stylem života a jinými názory.
Uvnitř disentu vznikaly spory o historickou paměť, charakter politiky, vztah k socialismu i o budoucí uspořádání státu. Některé texty vyvolávaly silné reakce a osobní konflikty. Z dnešního pohledu může být lákavé hledat jeden společný chartovní názor. Ten však neexistoval. Schopnost vést spor bez požadavku na vyloučení oponenta byla sama o sobě součástí demokratické zkušenosti.
Koalice bez společné ideologie
Shoda na základních právech vytvořila společný rámec, nikoli společnou ideologii. To vysvětluje jak její odolnost, tak pozdější politické rozchody signatářů po roce 1989. Lidé, kteří spolupracovali proti porušování práv, nemuseli po pádu režimu volit stejnou stranu ani podporovat stejnou ekonomickou politiku. Právě tato skutečnost je důležitou obranou proti pozdějšímu vytváření jednotného mýtu o Chartě.
Pluralita ve společných dokumentech
Text, pod kterým měli nést odpovědnost lidé různých názorů, musel být formulován přesně a bez zbytečného ideologického přebytku. To podporovalo jazyk konkrétních práv, doložitelných případů a omezených požadavků. Samozřejmě ne každý konflikt se podařilo překonat a osobní vztahy byly někdy napjaté. Přesto vznikl prostor, v němž se lidé učili spolupracovat bez organizační disciplíny a bez možnosti přehlasovat odpůrce stranickým aparátem. Tato zkušenost se po roce 1989 ukázala jako cenná i problematická: pluralita, která byla silou opozice, se přirozeně proměnila v politickou soutěž.
Literatura a prameny
SKILLING, H. Gordon: Charter 77 and Human Rights in Czechoslovakia. London: George Allen & Unwin, 1981.
OTÁHAL, Milan: Opozice, moc, společnost 1969–1989. Praha: Maxdorf, 1994.
FALK, Barbara J.: The Dilemmas of Dissidence in East-Central Europe: Citizen Intellectuals and Philosopher Kings. Budapest/New York: Central European University Press, 2003.
HAVEL, Václav: Moc bezmocných (1978): programová úvaha o „životě v pravdě“ a nepolitické politice.
BENDA, Václav: Paralelní polis (1978): odlišná koncepce institucionálního budování nezávislé společnosti.
PITHART, Petr: Osmašedesátý. Samizdat 1980; pozdější knižní vydání: kritická reflexe roku 1968 a reformního komunismu.
BOLTON, Jonathan: Worlds of Dissent: detailní rozbor vnitřních debat, pochybností a různých zkušeností českého disentu.
FALK, Barbara J.: The Dilemmas of Dissidence: srovnání intelektuálních proudů československé, polské a maďarské opozice.
CÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.): Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. P10, Z diskusí o smyslu Charty 77 a cestách k realizaci jejích cílů (1977–1988). https://csds.cz/cs/g6/4234-DS.html
Prameny a poznámky2
- Archivní dokumentCÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.): Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. P10, Z diskusí o smyslu Charty 77 a cestách k realizaci jejích cílů (1977–1988).
- Odborná literaturaBOLTON, Jonathan: Worlds of Dissent: Charter 77, The Plastic People of the Universe, and Czech Culture under Communism. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2012
Event
Jak se chartisté dokázali neshodnout
Začátek: 1977
Charta spojovala rozdílné politické, náboženské a kulturní proudy shodou na obraně základních práv.
BOLTON, Jonathan: Worlds of Dissent, Harvard University Press, 2012