Sovětské rakety v Československu: tajná bezpečnostní politika bez souhlasu občanů

Šlo o reakci na zavádění amerických střel Pershing II a řízených střel s plochou dráhou letu v západní Evropě. Československá veřejnost však nebyla partnerem bezpečnostní debaty: dozvídala se minimum, parlament neměl skutečnou kontrolní roli a rozhodnutí bylo představováno jako technická nutnost alianční politiky. Charta 77 proto v listopadu 1983 oslovila západní mírová hnutí a upozornila, že obyvatelé země mají právo vědět, jaké zbraně se na jejich území nacházejí a jaká rizika nesou.[1] Dostupné prameny umožňují datovat dokument Charty 77 č. 38/83 pouze do listopadu 1983. Archivní záznam ani dobový listopadový bulletin neuvádějí den, zatímco odborný přehled řadí zveřejnění jen do první poloviny měsíce. Přesnější datum by proto nebylo podložené.[1][9][10]

Přesné pojmenování je důležité. V dobových debatách se často mluvilo o raketách SS-20, ty však v Československu rozmístěny nebyly. Sovětská brigáda byla vyzbrojena mobilními systémy OTR-22 Temp-S, v označení NATO SS-12 Scaleboard, schopnými nést konvenční i jadernou hlavici.[3][4] Zda byly jaderné hlavice na československém území skutečně trvale uloženy, nelze z dosud dostupných pramenů bezpečně potvrdit. Utajení je samo součástí příběhu: občané byli vystaveni strategickému riziku, aniž mohli ověřit základní skutečnosti nebo posoudit, zda se jejich země stává cílem protivníka.

Raketové útvary byly umístěny v lokalitách Hranice na Moravě a Hněvkovice. Výstavba zázemí, přesuny techniky a přítomnost sovětských vojáků probíhaly pod přísným režimem utajení.[3][5] Oficiální propaganda tvrdila, že krok pouze vyrovnává západní rozmístění a chrání mír. Charta naproti tomu odmítala logiku, podle níž může každá nová zbraň ospravedlnit další. V dopise mírovým hnutím zdůraznila, že nezávislá občanská iniciativa nesmí přijmout propagandu žádného bloku a musí měřit bezpečnost také životy lidí, nad jejichž hlavami se strategické plánování odehrává.[1]

Téma se vrátilo v březnu 1987, kdy se Charta obrátila přímo na Michaila Gorbačova. Žádala stažení sovětských vojsk a raket schopných nést jaderné zbraně a spojila bezpečnostní otázku s nevyřešeným dědictvím okupace roku 1968.[2] Tento krok nebyl jednostranným přihlášením k západní politice. Charta podporovala odzbrojení na obou stranách a hledala společný jazyk s nezávislými mírovými iniciativami. Její argument byl politický i právní: o přítomnosti cizích vojsk a zbraní nelze legitimně rozhodovat bez svobodné veřejné diskuse.

Mezinárodní napětí kolem raket středního doletu vyústilo v prosinci 1987 v americko-sovětskou smlouvu INF, která nařídila likvidaci celé kategorie pozemních střel. Odsun sovětské raketové brigády z Československa začal 25. února 1988 a byl dokončen během několika měsíců.[5] Širší kontext připomíná, že evropská raketová krize byla spojena i s mimořádně nebezpečnou atmosférou roku 1983, kdy sovětské vedení některé západní kroky vykládalo jako možnou přípravu útoku.[7][8] Právě v takovém prostředí bylo utajování a vyloučení veřejnosti zvlášť riskantní.

Příběh sovětských raket ukazuje meze státního pojmu bezpečnosti. Režim chápal bezpečnost jako disciplínu, tajemství a poslušnost vůči aliančnímu centru. Charta 77 do ní vnesla jiná měřítka: informovaný souhlas, kontrolu moci, mezinárodní právo a právo občanů nebýt pouhým územím pro cizí strategii. Pozdější odtajněné poznatky zároveň varují před zjednodušením: není správné nahrazovat někdejší propagandu opačným mýtem o prokázaných jaderných hlavicích. Demokratická práce s minulostí vyžaduje přesně rozlišovat mezi doloženým rozmístěním nosičů, jejich technickou schopností a tím, co zůstává archivně neprokázané.[3][4][6] Spor o rakety tak nebyl jen epizodou studené války, ale otázkou, kdo smí definovat národní zájem a zda se vojenské tajemství může stát výjimkou z veškeré veřejné odpovědnosti.

Prameny a literatura

CHARTA 77. Otevřený dopis západoevropským mírovým hnutím k rozmístění sovětských raket. Dokument č. 38/83. ČSDS, D261. https://csds.cz/cs/g6/3818-DS.html

CHARTA 77. Dopis Michailu Gorbačovovi k sovětským vojskům a raketám. Dokument č. 20/87, 23. 3. 1987. ČSDS, D378. https://csds.cz/cs/g6/3935-DS.html

VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA. Před třiceti lety byly v Československu rozmístěny nosiče jaderných zbraní. https://www.vhu.cz/en/pred-triceti-lety-byly-v-ceskoslovensku-rozmisteny-nosice-jadernych-zbrani/

VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA. Nové poznatky o okolnostech rozmístění jaderných zbraní v Československu v roce 1983. 2026. https://vhu.cz/nove-poznatky-o-okolnostech-rozmisteni-jadernych-zbrani-v-ceskoslovensku-v-roce-1983/

VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA. Rakety začaly odjíždět na výročí komunistického převratu. https://vhu.cz/rakety-zacaly-odjizdet-na-vyroci-komunistickeho-prevratu/

MINISTERSTVO OBRANY ČR. Rakety, které mířily na Západ: studie o nejutajovanější složce ČSLA. https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/rakety--ktere-mirily-na-zapad--o-nejutajovanejsich-slozce-csla-vznikla-studie--ktera-mnohe-odhaluje-62291/

NATO. 1979: The Soviet Union deploys its SS-20 missiles and NATO responds. https://www.nato.int/en/news-and-events/articles/news/2009/03/04/1979-the-soviet-union-deploys-its-ss20-missiles-and-nato-responds

NATIONAL SECURITY ARCHIVE. The Soviet Side of the 1983 War Scare. https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/aa83/2018-11-05/soviet-side-1983-war-scare

PREČAN, Vilém. Charta 77, její vztah k otázkám míru a války a k soudobým mírovým hnutím. ČSDS. https://csds.cz/cs/g6/3340-DS.html

INFORMACE O CHARTĚ 77. Listopad 1983. Dokument Charty 77 č. 38/83. https://www.vons.cz/data/pdf/infoch/infoch_11_1983.pdf