Havlova role při vzniku Charty, jeho práce ve VONS, léta věznění a cesta k Občanskému fóru.
Václav Havel a Charta 77: autor, mluvčí, vězeň a občan
Havlova role při vzniku Charty, jeho práce ve VONS, léta věznění a cesta k Občanskému fóru.
Od divadla k otevřenému občanskému vystoupení
Václav Havel vstupoval do Charty 77 jako dramatik a esejista, kterému normalizace znemožnila veřejnou tvorbu, nikoli jako profesionální politik. V šedesátých letech působil v Divadle Na zábradlí a jeho hry získaly mezinárodní ohlas. Po okupaci a nástupu normalizace se ocitl mimo oficiální kulturní provoz. V otevřeném dopise Gustávu Husákovi z roku 1975 analyzoval společnost udržovanou strachem, konformitou a přizpůsobením. Tento způsob uvažování předznamenal pozdější chartovní důraz na osobní odpovědnost.
Bezprostřední cestu k Chartě otevřela obrana stíhaných hudebníků undergroundu v roce 1976. Havel pochopil proces s lidmi kolem Plastic People jako zkoušku svobody všech, nikoli jako okrajový spor o vkus. Kontakty navázané u soudů propojily dosud oddělené skupiny opozice. V prosinci patřil spolu s Pavlem Kohoutem k hlavním organizátorům nové iniciativy. Předložil první návrh prohlášení, podílel se na jeho kolektivní redakci, sestavil instrukce pro sběrače podpisů a koordinoval schůzky, na nichž vznikla konečná podoba akce.
První mluvčí pod policejním tlakem
Havel se stal spolu s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem jedním z prvních mluvčích. Dne 6. ledna 1977 vezl s Pavlem Landovským a Ludvíkem Vaculíkem prohlášení, podpisy a průvodní dopisy k parlamentu, federální vládě a ČTK. Po automobilové honičce byli zadrženi a dokumenty zabaveny. V prvním roce Charty strávil Havel několik měsíců ve vazbě a později dostal podmíněný trest. Policejní dohled se stal trvalou součástí jeho života v Praze i na Hrádečku.
Role mluvčího neznamenala velení ostatním. Havel pomáhal formulovat dokumenty, udržoval kontakty, jednal se zahraničními novináři a nesl veřejnou odpovědnost za pravost textů. Současně musel přijímat, že Charta sdružuje lidi, kteří se neshodnou na budoucím politickém uspořádání. Jeho organizační talent spočíval mimo jiné ve schopnosti vytvářet společný jazyk bez vynucené jednoty. To, co fungovalo v divadle jako cit pro dialog a situaci, se v disentu proměnilo v praktickou schopnost spojovat rozdílné partnery kolem omezeného, ale zásadního úkolu.
VONS, Moc bezmocných a čtyři a půl roku
V dubnu 1978 se Havel stal jedním ze sedmnácti zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ve stejném roce napsal esej Moc bezmocných. Na příběhu člověka, který ve výloze opakuje oficiální heslo, ukázal, jak režim spoléhá nejen na policii, ale i na každodenní rituály přizpůsobení. Protikladu života ve lži a života v pravdě nedal podobu hrdinského gesta pro vyvolené. Chápal jej jako možnost jednotlivce přestat potvrzovat pravidla, která považuje za nepravdivá.
V květnu 1979 byl Havel s dalšími členy VONS zatčen. V říjnu jej soud odsoudil ke čtyřem a půl roku odnětí svobody. Nabídku, která by mu umožnila vyhnout se dlouhému věznění odjezdem do Spojených států, odmítl, pokud by ostatní političtí vězni zůstali zavřeni. Ve vězení psal dopisy manželce Olze; později byly uspořádány do knihy, která rozvíjí témata identity, odpovědnosti a vztahu k druhým. Ze zdravotních důvodů byl propuštěn v roce 1983, policejní sledování ani jeho práce pro opozici tím neskončily.
Rok 1989 bez předem napsaného scénáře
V osmdesátých letech Havel psal, podílel se na dokumentech Charty a setkával se se zahraničními politiky a diplomaty. V lednu 1989 byl při Palachově týdnu znovu zatčen a odsouzen. O několik měsíců později patřil k autorům petice Několik vět, která oslovila mnohem širší okruh lidí než Charta v prvních letech. Po policejním zásahu proti studentské demonstraci 17. listopadu se stal jednou z hlavních osobností Občanského fóra, založeného 19. listopadu v Činoherním klubu.
Federální shromáždění zvolilo Václava Havla 29. prosince 1989 prezidentem republiky. Tento výsledek svádí k tomu číst celé dějiny Charty jako přímou cestu jednoho muže na Hrad. Takový pohled by ale zpětně změnil nepolitickou občanskou iniciativu v osobní politickou platformu, kterou nebyla. Havel mohl v listopadu využít důvěru, mezinárodní kontakty a schopnost vyjednávat, jež vznikaly v chartovním prostředí. Vedle něj však stály stovky známých i bezejmenných spolupracovníků a řada nových iniciativ. Jeho příběh je nejviditelnějším, nikoli jediným vyústěním Charty 77.