Přejít na obsah

Archivní vydání · 14. 5. 1983

Zabaveno a zničeno: rukopisy, které nepřežily domovní prohlídky

Domovní prohlídka v bytě spisovatele, překladatele nebo vydavatele samizdatu nebyla jen pátráním po jednom zakázaném textu.

Příslušníci StB odnášeli psací stroje, průklepové papíry, korespondenci, adresáře, knihy, fotografie i rozpracované rukopisy. V roce 1983 upozornila Charta 77 v dopise Mezinárodnímu PEN klubu na případy zabavených a zničených literárních či odborných prací. Obrátila se na mezinárodní spisovatelskou organizaci proto, že konfiskace nezasahovala pouze jednotlivého autora. Ohrožovala samotnou možnost, aby dílo vzniklo, bylo uchováno a dostalo se ke čtenářům.

Je třeba přesně rozlišovat mezi zabavením, ztrátou a prokázaným zničením. Policejní protokol mohl uvést, co bylo odneseno, ne vždy však spolehlivě zachytil počet kopií a další osud věci. Některé materiály byly po měsících vráceny, jiné zůstaly ve vyšetřovacím spise a část se nedochovala. Pamětnická výpověď o zničeném rukopisu je důležitá, ale historik ji musí porovnat s protokoly, osobním fondem a případnými kopiemi v exilu. Právě kombinace archivů StB, Libri prohibiti a rodinných pozůstalostí umožňuje rekonstruovat osud konkrétních textů.

Zabavení mělo několik funkcí. Odebíralo technické prostředky, přerušovalo právě probíhající práci a poskytovalo policii adresy dalších lidí. Současně vytvářelo psychologickou nejistotu: autor nevěděl, zda je měsíce práce nenávratně ztraceno a zda rukopis neposlouží jako důkaz proti přátelům. U překladů a vědeckých studií mohla být ztráta zvlášť citelná, protože vznikaly bez institucionálního zázemí a často v jediném strojopisu. Represe tak necílila pouze na distribuci již hotového samizdatu, ale na celý výrobní řetězec nezávislé kultury.

Obranou byla redundance. Autoři pořizovali několik průklepů, ukládali kopie na různých místech a posílali rukopisy do zahraničí. Exilová nakladatelství a dokumentační střediska pak nebyla jen kanálem publikace; fungovala jako bezpečnostní archiv. Jedna kopie zabavená v Praze nemusela znamenat konec díla, pokud jiná dorazila do Londýna, Toronta nebo Scheinfeldu. Český literární samizdat se rozvíjel jako síť edic a opisovačů právě proto, že centralizované úložiště by bylo snadno zranitelné.

PEN klub a jeho výbor pro vězněné spisovatele poskytovaly případu mezinárodní rozměr. Zpráva o zabaveném rukopisu mohla vést k protestnímu dopisu, veřejnému čtení nebo podpoře rodiny. Taková solidarita nemohla materiál fyzicky vrátit, zvyšovala však politickou cenu zásahu a uchovávala jméno autora ve veřejné paměti. Režim usiloval o to, aby text zmizel beze stopy; zahraniční organizace vytvářely stopu náhradní.

Dnes přežívající samizdatové fondy mohou vyvolávat dojem, že nezávislá kultura byla nezničitelná. Ve skutečnosti známe hlavně to, co se podařilo zachránit. Za každou dochovanou kopií stojí práce opisovače, kurýra, archiváře nebo člověka, který při prohlídce ukryl druhý exemplář. Článek o zabavených rukopisech proto není pouze katalogem policejního násilí. Je příběhem křehkosti kulturní paměti a praktických strategií, díky nimž některé texty přežily stát, který rozhodoval, co smí být napsáno, čteno a uchováno.

Literatura a prameny

CHARTA 77. Dopis Mezinárodnímu PEN klubu z roku 1983 k zabavování a ničení rukopisů. In: CÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.). Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. Digitální záznam: https://csds.cz/cs/g6/3795-DS.html

CÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.). Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Sv. 2. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. https://csds.cz/cs/g6/5501-DS.html

PREČAN, Vilém. Charta 77 na Slovensku aneb Slovensko a Charta 77. Československé dokumentační středisko. https://csds.cz/cs/g6/3361-DS.html

BOLTON, Jonathan. Worlds of Dissent. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2012. https://www.hup.harvard.edu/books/9780674416932

DAY, Barbara. The Velvet Philosophers. London: Claridge Press, 1999. https://catalogue.nla.gov.au/catalog/1679680

PŘIBÁŇ, Michal et al. Český literární samizdat 1949–1989. Praha: Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2018. https://www.academiaknihy.cz/kniha/cesky-literarni-samizdat-1949-1989/

PEN INTERNATIONAL. PEN International Writers in Prison Committee. https://www.pen-international.org/committee-news/pen-international-writers-in-prison-committeenbsp

CHARTA 77. Situační zpráva o Chartě 77 od 10. srpna do 12. října 1977. Příloha P5/8. https://csds.cz/cs/g6/4198-DS.html

Prameny a poznámky8
  1. Archivní dokumentCHARTA 77. Dopis Mezinárodnímu PEN klubu z roku 1983 k zabavování a ničení rukopisů. In: CÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.). Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Praha: ÚSD AV ČR, 2007.
  2. Archivní dokumentCÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.). Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Sv. 2. Praha: ÚSD AV ČR, 2007.
  3. Odborná literaturaPREČAN, Vilém. Charta 77 na Slovensku aneb Slovensko a Charta 77. Československé dokumentační středisko.
  4. Odborná literaturaBOLTON, Jonathan. Worlds of Dissent. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2012.
  5. Pamětnické svědectvíDAY, Barbara. The Velvet Philosophers. London: Claridge Press, 1999.
  6. Odborná literaturaPŘIBÁŇ, Michal et al. Český literární samizdat 1949–1989. Praha: Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2018.
  7. Redakční pramenPEN INTERNATIONAL. PEN International Writers in Prison Committee.
  8. Archivní dokumentCHARTA 77. Situační zpráva o Chartě 77 od 10. srpna do 12. října 1977. Příloha P5/8.

Document

Zabaveno a zničeno: rukopisy, které nepřežily domovní prohlídky

Začátek: 14. 5. 1983

Domovní prohlídka v bytě spisovatele, překladatele nebo vydavatele samizdatu nebyla jen pátráním po jednom zakázaném textu.

CHARTA 77. Dopis Mezinárodnímu PEN klubu z roku 1983 k zabavování a ničení rukopisů. In: CÍSAŘOVSKÁ, Blanka; PREČAN, Vilém (eds.). Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Praha: ÚSD AV ČR, 2007.