Archivní vydání · 3. 11. 1992
Závěrečné stanovisko Charty 77 (1992): proč iniciativa ukončila činnost
Kontext závěrečného stanoviska z 3. listopadu 1992: proč Charta 77 ukončila činnost a jak její hodnoty přešly do demokratických institucí.
Historická role se změnila
Po listopadu 1989 bylo možné zakládat politické strany, spolky, nezávislá média i lidskoprávní organizace. Lidé spojení s Chartou vstoupili do veřejných funkcí, parlamentů, diplomacie, akademického prostředí a občanského sektoru. Pokračovat pod společným chartovním jménem by vyvolávalo otázku, kdo může za pestré společenství signatářů mluvit a s jakým mandátem.
Ukončení nebylo prohlášením splněného světa
Závěrečný dokument neříkal, že lidská práva už nemohou být porušována. Vyjadřoval přesvědčení, že jejich obrana má v demokratických poměrech přejít k otevřeným a odpovědným institucím. Chartovní zkušenost se tak nerozpustila; pokračovala v konkrétních organizacích a v práci jednotlivých signatářů.
Proč je datum 3. listopadu 1992 důležité
Časový odstup od revoluce ukazuje, že Charta nezanikla automaticky v listopadu 1989. Tři roky se vedla debata o její nové úloze, o uchování dokumentů i o riziku, že symbolickou autoritu začne někdo používat bez společného souhlasu. Rozhodnutí bývalých mluvčích proto bylo také aktem odpovědného omezení vlastní historické značky.
Dokument a další čtení
Tato stránka shrnuje význam stanoviska vlastními slovy. Digitalizované znění společného prohlášení a odborný kontext jsou dostupné v odkazovaných pramenech; širší přechod od Charty k Občanskému fóru rozebírá samostatný článek našeho archivu.
Prameny a poznámky3
Document
Závěrečné stanovisko Charty 77 (1992): proč iniciativa ukončila činnost
Začátek: 3. 11. 1992
Dne 3. listopadu 1992 přijali někdejší mluvčí společné prohlášení, jímž uzavřeli činnost Charty 77. Nešlo o popření původních hodnot, ale o závěr, že neformální iniciativa vytvořená pro podmínky diktatury už nemá nahrazovat svobodné instituce.
Společné prohlášení mluvčích Charty 77 z let 1977 až 1992