Jiří Wolf prožil řadu let v komunistických věznicích a do zahraničí dostal svědectví o brutálních poměrech v Minkovicích.
Zemřel Jiří Wolf, signatář a politický vězeň, který popsal poměry v Minkovicích
Jiří Wolf prožil řadu let v komunistických věznicích a do zahraničí dostal svědectví o brutálních poměrech v Minkovicích.
Odchod politického vězně
Jiří Wolf zemřel 16. června 2026 po dlouhé nemoci ve věku 74 let. Patřil k lidem, jejichž život výrazně poznamenalo opakované věznění za komunistického režimu. Byl signatářem Charty 77, autorem protirežimních textů a později také členem Konfederace politických vězňů. Informaci o jeho úmrtí zveřejnil historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Wolfův příběh připomíná, že obrana svobody slova neměla v normalizačním Československu jen podobu známých prohlášení. Pro některé lidi znamenala dlouhé tresty, zdravotní následky a život pod soustavnou kontrolou státu.
Wolf se narodil 5. ledna 1952 v Jindřichově Hradci a část dětství prožil v dětském domově. Už před podpisem Charty se dostal do konfliktu s režimem kvůli psaní a šíření letáků. Jeho odpor nebyl založen na politické kariéře ani na postavení ve veřejném životě. Vycházel z přesvědčení, že člověk má právo otevřeně popsat jednání státní moci. Právě tato přímost mu přinesla opakované střety s policií a soudy. V prostředí, které pokládalo nezávislý veřejný projev za ohrožení, se i psací stroj a několik rozmnožených textů mohly stát důvodem k zatčení.
Výbor proti diktatuře a první dlouhý trest
V roce 1977 založil Wolf s Františkem Hrabalem Výbor proti diktatuře. Psali prohlášení, vytvářeli letáky a na veřejných místech zanechávali nápisy na podporu Charty 77 a proti komunistickému režimu. Státní bezpečnost oba muže zatkla. Wolf byl odsouzen a ve vězení strávil tři a půl roku. Nešlo přitom o násilnou činnost. Podstatou případu bylo veřejné vyjádření nesouhlasu a snaha dostat informace mezi další lidi. Trest ukázal, jak široce dokázala justice vykládat politické paragrafy, pokud chtěla umlčet občanskou kritiku.
Po propuštění se Wolf nevzdal zájmu o poměry ve věznicích ani o postavení dalších politických vězňů. Jeho zkušenost nebyla oddělena od obecnější práce Charty. Charta shromažďovala konkrétní údaje o stíhaných lidech, upozorňovala na porušování základních práv a předávala ověřené zprávy domácí i zahraniční veřejnosti. Wolf do této práce přinesl osobní znalost prostředí, které zůstávalo většině společnosti skryté. Zároveň byl vystaven riziku, že každý další text bude režim považovat za pokračování trestné činnosti.
Svědectví o Minkovicích a dalších šest let
Zásadním Wolfovým činem byla zpráva o brutálních poměrech ve věznici Minkovice. Text popisoval zacházení s vězni a podařilo se jej prostřednictvím Anny Šabatové dostat do zahraničí. Takové svědectví mělo dvojí význam. Informovalo o situaci, kterou oficiální instituce popíraly nebo zamlčovaly, a současně umožňovalo mezinárodním organizacím sledovat osud konkrétních vězňů. Pro autora však znamenalo další nebezpečí. Wolf byl znovu zatčen a odsouzen k šesti letům odnětí svobody.
Trest si odpykával ve Valdicích a na svobodu se vrátil ve špatném zdravotním stavu. Dlouhé věznění se stalo určující zkušeností jeho dospělého života. Přesto se v roce 1989 účastnil veřejných demonstrací. Jeho životopis vyšel v roce 1994 ve Spojených státech pod názvem Good Soldier Wolf. Kniha pomohla uchovat jeho svědectví i mimo české prostředí. Wolfův případ ukazuje, jak důležitou roli mělo předávání informací přes hranice v době, kdy domácí média nesměla o politických procesech a vězeňských podmínkách svobodně psát.
Paměť, spor a odpovědnost
Po roce 1989 Wolf nevystupoval pouze jako tichý pamětník. Veřejně se vracel k odpovědnosti lidí spojených s komunistickým vězeňstvím a spolu s dalšími bývalými vězni se podílel na obvinění někdejšího dozorce a pozdějšího poslance Josefa Vondrušky z týrání vězňů v Minkovicích. Soud Vondrušku osvobodil. Pro Wolfa, který podmínky v této věznici osobně zažil, byl výsledek obtížně přijatelný. Jeho pozdější veřejné postoje bývaly ostré a často vyvolávaly spory, nelze je však oddělit od dlouhodobé zkušenosti s bezmocí před institucemi.
Připomínka Jiřího Wolfa nemá vytvářet bezchybný portrét. Důležitější je zachytit konkrétní cenu, kterou zaplatil za psaní, šíření informací a pojmenování násilí ve vězení. Jeho život spojuje několik podstatných témat Charty 77: odpovědnost za veřejné slovo, dokumentaci jednotlivých případů, solidaritu s vězněnými a potřebu dostat ověřené zprávy za hranice cenzury. Smuteční zpráva proto není jen životopisným oznámením. Je připomínkou člověka, jehož svědectví umožnilo nahlédnout do systému, který měl zůstat mimo veřejnou kontrolu.