Charta 77 za 45 minut: tři prameny pro jednu vyučovací hodinu

Co má žák na konci umět

Hlavním cílem není zapamatovat si co nejdelší seznam signatářů. Žák má určit, kdo promlouvá, kdy výpověď vznikla, k čemu může sloužit jako pramen a co z ní samotné vyvodit nelze. Závěrečná odpověď se proto hodnotí podle práce s doklady, nikoli podle souhlasu s učitelem nebo podle osobního politického názoru.

Učitel potřebuje tři níže uvedené karty, otázky pracovního listu a tabuli. Internet během hodiny není nutný. Předem je ovšem vhodné otevřít odkazované originály, aby bylo možné vysvětlit rozdíl mezi původním pramenem, jeho pozdějším zveřejněním a zde připravenou pomůckou. Jde o autorsky navrženou lekci, nikoli o zprávu o již ověřeném výukovém experimentu.

Tři karty k rozdání

Všechny následující karty jsou výslovně didaktické parafráze, nikoli doslovné historické citace. Zkracují obsah pro první orientaci. Neumožňují samy analyzovat přesný slovník originálu. K takovému úkolu je nutné otevřít odkazovaný text nebo nahrávku. Označení původce, data a typu pramene je součástí každé karty a při kopírování se nesmí vynechat.

Karta A: Jak iniciativa popsala vlastní cíl

Pramen: základní prohlášení Charty 77, datované 1. ledna 1977, kolektivní veřejné prohlášení. [1]

Didaktická parafráze: Signatáři upozorňují na rozdíl mezi přijatými závazky v oblasti lidských práv a jejich dodržováním. Představují Chartu jako neformální společenství lidí různých přesvědčení. Chtějí upozorňovat na konkrétní porušování práv a jednat s úřady. V prohlášení odmítají vytyčovat vlastní program politických či společenských reforem.

Karta B: Jak o iniciativě psaly noviny

Pramen: článek „Ztroskotanci a samozvanci“, Rudé právo, 12. ledna 1977. Zde odkazujeme na pozdější přetisk, který zveřejnily Lidovky.cz 8. ledna 2007. [2]

Didaktická parafráze: Novinový text odmítá Chartu i její autory. Tvrdí, že iniciativa slouží zahraničním protivníkům socialistického Československa. Jmenované signatáře znevažuje a spojuje jejich jednání s nebezpečím politického rozvratu. Tato obvinění jsou tvrzeními novinového článku. Jejich přítomnost v tisku sama neprokazuje jejich pravdivost.

Karta C: Jak účastnice vzpomínala s odstupem

Pramen: rozhovor s Ottou Bednářovou, zaznamenaný v Praze 22. ledna 2020 pro projekt Příběhy našich sousedů a zpřístupněný Pamětí národa, úryvek o ukrytí samizdatu. [3]

Didaktická parafráze: Bednářová vypráví, že ji policisté odváželi autem, když měla u sebe rozepsané texty. Pod záminkou nutného ošetření si vyžádala návštěvu zdravotnického zařízení v Podolí. Sestře se svěřila a ta materiály ukryla. Pamětnice líčí vlastní postup i obavu z odhalení. Přesné datum popisované události tento úryvek neuvádí.

Průběh hodiny: pět navazujících kroků

0–5 minut: Učitel zasadí první dvě karty do ledna 1977 a vysvětlí základní situaci: občané zveřejnili prohlášení, které požadovalo dodržování práv a vymezovalo způsob jejich společného působení. Na tabuli zapíše pracovní otázku: „Co nám tyto prameny dovolují tvrdit o Chartě 77 a reakcích na ni?“ Neprozradí předem závěr srovnání. [1, 2]

5–13 minut: Každý žák čte všechny tři karty. U každé označí původce, datum vzniku výpovědi a jedno tvrzení, jehož ověření by vyžadovalo další doklad. Zvlášť si poznamená datum události, pokud je známé. Již zde se objeví podstatný rozdíl: rok natočení vzpomínky není rokem vzpomínané situace.

13–25 minut: Ve skupinách po třech nebo čtyřech žáci zpracují pracovní list. Rozdělí si úkoly, nikoli postoje: jeden hlídá data, druhý formulaci tvrzení a třetí jejich oporu v kartách. Učitel pomáhá otázkami, ale nepřevádí diskusi na rozhodování, které osobě má skupina bezvýhradně věřit.

25–37 minut: Třída porovná odpovědi. Na tabuli vzniknou dvě rubriky: „Pramen přímo dokládá“ a „Vyžaduje další ověření“. Do první patří například veřejně formulovaný cíl nebo zveřejněné obvinění. Do druhé pravdivost konkrétního obvinění či přesné okolnosti jedné vzpomínané situace. Učitel může otevřít krátký úsek originálu a ukázat, co parafráze ze slovníku vynechala.

37–45 minut: Každý samostatně napíše tři až čtyři věty: jedno doložitelné zjištění, jedno tvrzení vyžadující ověření a návrh dalšího pramene. Poslední dvě minuty slouží k odevzdání a společnému pojmenování rozdílu mezi výpovědí a ověřeným závěrem. Časy dohromady tvoří 45 minut. Závěrečný úkol není dodatečný domácí úkol.

Pracovní list: čtyři otázky

Otázka 1. Kdo je původcem každé výpovědi? Rozliš autora nebo mluvčího od instituce, která pramen zpřístupňuje dnes. Uveď datum vzniku výpovědi a případně datum popisované události. Neznámý údaj označ jako neznámý, nikoli odhadem.

Otázka 2. K jakému účelu výpověď slouží? Vyber vhodné sloveso a vysvětli volbu: představuje, požaduje, obviňuje, vzpomíná nebo dokládá. Jeden pramen může plnit několik funkcí, ale pro každou je třeba ukázat konkrétní oporu.

Otázka 3. Vyber jednu větu z každé karty. Napiš, zda zachycuje veřejně vyslovený cíl, obvinění jiných lidí nebo osobní vzpomínku. Potom doplň, jaký další pramen by pomohl ověřit tvrzení o skutečné události.

Otázka 4. Napiš závěr začínající „Z těchto tří pramenů můžeme zjistit…“ a druhý začínající „Samotné tyto tři prameny nestačí k tvrzení…“. Omez obě věty na to, co materiál opravdu obsahuje. Například z něj nelze odvodit názory všech obyvatel Československa.

Poznámky pro učitele a možné odpovědi

Karta A dokládá, jak signatáři veřejně vymezili iniciativu. Je vhodným pramenem k jejím deklarovaným cílům. Není sama nezávislým potvrzením každého případu porušení práv ani obrazem názorů celé společnosti. To nesnižuje její hodnotu: přesněji to určuje otázky, na něž může odpovědět. [1]

Karta B dokládá, jak Rudé právo iniciativu v konkrétním článku představilo. K ověření obvinění ze zahraničního řízení by bylo třeba jiných dokladů. Zároveň je nutné rozlišit původní datum 1977 a datum internetového přetisku 2007. Analýza útočného slovníku se musí opírat o originální znění, ne o zde záměrně střízlivou parafrázi. [2]

Karta C je osobním svědectvím zaznamenaným v roce 2020. Umožňuje zkoumat způsob vyprávění, pamětnicí uváděné jednání a její vlastní vysvětlení situace. Neposkytuje přesné datum události ani souhrnný popis chování všech policistů či zdravotníků. Vhodným doplněním by byl dobový záznam nebo další nezávislé svědectví, pokud se dochovalo. [3]

Rozlišování typů pramenů neznamená, že všechna tvrzení mají stejnou důkazní hodnotu nebo že pravda automaticky leží uprostřed. Znamená klást každému textu odpovídající otázku a závěr opírat o souběh konkrétních dokladů. Tvrzení bez opory se nestává ověřeným jen tím, že je postavíme vedle jiného tvrzení.

Hodnocení a přizpůsobení

Za závěrečnou odpověď lze udělit po jednom bodu za správné určení původce, rozlišení dat, oddělení tvrzení od dokladu a smysluplný návrh ověření. Čtyři body zde hodnotí práci s prameny, nikoli politické postoje. Nevyžaduje se osobní vyprávění o rodině a není potřeba inscenovat výslech ani nátlakovou situaci.

Pro skupinu s menší čtenářskou zkušeností lze karty číst společně a vysvětlit pojmy signatář, samizdat a parafráze. Pokročilí mohou srovnat jednu kartu s úplným originálem a označit významy, které zkrácení ztratilo. Hlavní výsledek zůstává stejný: minulost se nestuduje pouze přijímáním hotového příběhu, ale také kontrolou toho, z jakých výpovědí a jakými kroky příběh vzniká.