Cenu Václava Havla za lidská práva získal Maksym Butkevyč

Ukrajinský novinář a obránce lidských práv převzal ocenění udělované Radou Evropy spolu s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77.

Třináctý laureát ceny nesoucí Havlovo jméno

Parlamentní shromáždění Rady Evropy udělilo 29. září 2025 Cenu Václava Havla za lidská práva ukrajinskému novináři a obránci lidských práv Maksymu Butkevyčovi. Ocenění převzal při zahájení podzimního plenárního zasedání ve Štrasburku. Mezinárodní cena vznikla jako společný projekt Parlamentního shromáždění, Knihovny Václava Havla a Nadace Charty 77. Od roku 2013 vyzdvihuje jednotlivce nebo občanské organizace, které mimořádným způsobem hájí lidská práva v Evropě i mimo ni.

Laureát získává diplom, trofej a částku šedesát tisíc eur. Výběr však nemá být soutěží v měření osobního utrpení. Smyslem ceny je soustředit pozornost na konkrétní občanskou práci a na prostředí, v němž je taková práce ohrožována. Butkevyčův příběh spojuje dlouholetou podporu uprchlíků, nezávislou žurnalistiku, dokumentaci porušování práv, vojenskou službu po napadení Ukrajiny a zkušenost ruského zajetí. Právě tato složitost brání jednoduchému zařazení laureáta do jediné profesní nebo politické role.

Novinář a spoluzakladatel lidskoprávních institucí

Maksym Butkevyč se podílel na založení Centra pro lidská práva ZMINA a internetového Hromadske Radio. Dlouhodobě se věnoval právům uprchlíků a lidí bez státní ochrany, práci s médii a veřejnému vysvětlování mezinárodních lidskoprávních standardů. Tato zkušenost je pro význam ceny zásadní. Neoceňuje ho pouze jako člověka, který přežil zajetí, ale jako občanského aktéra s činností rozvíjenou dávno před rokem 2022. Obrana práv pro něj nebyla reakcí na jedinou válku, nýbrž dlouhodobým povoláním.

Když Rusko v únoru 2022 zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu, Butkevyč se navzdory dřívějšímu pacifistickému postoji přihlásil do ukrajinských ozbrojených sil a stal se velitelem čety. Toto rozhodnutí ukazuje konflikt mezi osobním přesvědčením a odpovědností v situaci vojenského napadení. Ocenění z něj nedělá obecný návod pro druhé. Připomíná však, že lidskoprávní postoje se někdy dostávají do podmínek, kde žádná volba není jednoduchá a kde musí člověk nést důsledky rozhodnutí učiněného pod krajním tlakem.

Více než dva roky v ruském zajetí

Butkevyč padl v roce 2022 do ruského zajetí. Ruské orgány ho odsoudily k třinácti letům vězení a více než dva roky strávil v těžkých podmínkách. Propuštěn byl při výměně zajatců v říjnu 2024. Po návratu mohl cenu ve Štrasburku převzít osobně, což výrazně odlišuje jeho situaci od řady obránců práv, za které cenu v minulosti přebírali příbuzní nebo zástupci. Jeho účast současně obrátila pozornost k dalším válečným zajatcům a civilistům, kteří zůstávají zadržováni.

Příběh laureáta vyžaduje přesný jazyk. Zkušenost zajetí nelze využívat jen jako dramatické pozadí pro slavnostní ceremoniál. Souvisí s otázkami zacházení s válečnými zajatci, spravedlivého procesu, přístupu k právní pomoci a ochrany civilistů. Butkevyč se po propuštění znovu zapojil do veřejné debaty a upozorňuje, že svoboda jednotlivce není oddělitelná od odpovědnosti institucí a mezinárodního společenství. Cena mu poskytla další veřejnou platformu, ale nenahrazuje práci potřebnou k doložení a řešení jednotlivých případů.

Současné pokračování odkazu Charty

Ve finále ročníku 2025 byli vedle Butkevyče také gruzínská novinářka Mzia Amaglobeliová a ázerbájdžánský novinář Ulvi Hasanli. Oba v době rozhodování čelili věznění ve svých zemích. Skutečnost, že všichni tři finalisté pracují v médiích, upozornila na rostoucí tlak proti novinářům v autoritářských režimech a během ozbrojených konfliktů. Svobodné předávání ověřených informací bylo klíčové také pro Chartu 77, jejíž dokumenty, zprávy VONS a samizdat narušovaly státní monopol na veřejný popis skutečnosti.

Účast Nadace Charty 77 na ceně vytváří přímé institucionální spojení mezi československou zkušeností a dnešní obranou práv v jiných zemích. Nejde o tvrzení, že historické situace jsou stejné. Spojuje je důraz na konkrétního člověka, veřejnou odpovědnost a mezinárodní solidaritu, která může omezit izolaci pronásledovaných. Udělení ceny Butkevyčovi proto patří do současného odkazu Charty stejně jako péče o její archivní dokumenty. Ukazuje, že paměť má význam tehdy, když pomáhá přesně vnímat nové případy bezpráví a podporuje instituce, které je dokážou doložit.