Vratislav Brabenec převzal Cenu Václava Bendy za občanskou statečnost

Ocenění připomnělo hudebníka, básníka a signatáře, jehož život propojuje underground, vznik Charty 77, nucený exil a návrat.

Ocenění předané na začátku února

Hudebník, básník a signatář Charty 77 Vratislav Brabenec převzal 2. února 2026 Cenu Václava Bendy. Ústav pro studium totalitních režimů mu ocenění udělil za dlouhodobou obranu svobody, demokracie a lidských práv a za občanské postoje v době komunistické diktatury. Brabenec patřil mezi dvanáct laureátů ročníku za rok 2025. Hlavní ceremoniál se konal 29. ledna ve Valdštejnském sále Senátu, cenu však převzal samostatně o několik dní později.

Cena má od roku 2025 vedle plakety také podobu původního skleněného objektu. Pro ročník 2025 vytvořil výtvarník Jiří Pačinek křišťálový ametyst. Materiální podoba ceny není hlavním důvodem zprávy, ukazuje však snahu spojit institucionální uznání s osobním předáním. ÚSTR ceny uděluje lidem, kteří se postavili totalitním režimům, pomáhali obnovit demokratické prostředí nebo přispěli k historickému poznání. V Brabencově případě ocenění připomnělo, že nezávislá kultura nebyla od občanského odporu odděleným světem.

Underground před vznikem Charty

Vratislav Brabenec se stal výraznou postavou skupiny The Plastic People of the Universe a československého undergroundu. Hudební společenství kolem kapely vytvářelo prostor mimo oficiální kulturní instituce, jejichž provoz byl podmíněn souhlasem státu. Koncerty, soukromá setkání, texty a nahrávky proto získávaly občanský význam i tehdy, když neusilovaly o formulaci politického programu. Samotná možnost tvořit a setkávat se bez schválení byla pro normalizační moc výzvou, na kterou odpovídala zákazy a policejními zásahy.

Zatýkání hudebníků a organizátorů undergroundu v roce 1976 pomohlo propojit umělce s filosofy, bývalými politiky, křesťany a dalšími kritiky režimu. Solidarita s vězněnými patřila k bezprostředním podnětům, z nichž vyrostlo prostředí Charty 77. Brabenec prohlášení podepsal a jeho osobní příběh tak spojuje kulturní autonomii s obranou práv. Neznamená to, že by Charta byla manifestem jedné kapely. Proces s undergroundem spíše ukázal širšímu okruhu lidí, že svévole vůči nepohodlné kultuře souvisí s nedodržováním práv celé společnosti.

Nátlak akce Asanace a odchod do Kanady

Po podpisu Charty čelil Brabenec opakovaným výslechům, zásahům do zaměstnání a tlaku bezpečnostních složek. Stal se jedním z lidí, na které dopadla akce Asanace. Jejím cílem bylo donutit vybrané odpůrce režimu k vystěhování a navenek zachovat dojem, že odcházejí z vlastního rozhodnutí. StB kombinovala administrativní překážky, hrozby, sledování, zadržování a zásahy do rodinného života. Tlak nebyl jednorázovou událostí, ale postupně zužoval možnosti normálně pracovat, bydlet a pečovat o blízké.

Brabenec v roce 1982 odešel s rodinou do Kanady. V exilu se živil také jako zahradník, zůstal však ve spojení s českým kulturním prostředím a pokračoval v tvorbě. Nucený odchod změnil jazyk, pracovní možnosti i vztah k domovu, přesto nepřerušil vazbu k lidem, s nimiž sdílel undergroundovou zkušenost. Po roce 1989 se mohl vracet a znovu veřejně vystupovat. Jeho biografie proto neukazuje jednoduchý přechod od pronásledování ke svobodě, ale dlouhodobý dopad státního nátlaku, který přetrvává i po odstranění hranic.

Cena jako připomínka živé paměti

Ocenění nese jméno Václava Bendy, filosofa, matematika, signatáře Charty a spoluzakladatele VONS. Spojení jeho jména s Brabencovým příběhem připomíná různorodost disentu. Jeden přicházel z katolického a intelektuálního prostředí, druhý z nekonformní hudební scény. Charta vytvořila prostor, v němž se tito lidé nemuseli shodnout na životním stylu ani politické budoucnosti země, aby společně požadovali dodržování práv a pomáhali pronásledovaným. Právě schopnost spolupráce přes rozdíly patří k jejím nejdůležitějším zkušenostem.

Cena zároveň otevírá otázku, jak předávat paměť lidem, kteří už nemají osobní zkušenost s normalizací. Brabencovo svědectví je cenné, protože propojuje hudbu, každodenní tlak, rodičovství, manuální práci i exil. Nelze je redukovat na legendu o zakázané kapele ani na seznam policejních zásahů. Odpovědné připomínání potřebuje konkrétní archivní doklady, živé vyprávění i prostor pro kritické otázky. Únorové předání ceny tak dostalo význam nejen jako osobní pocta, ale také jako výzva uchovat složitost prostředí, z něhož Charta 77 vznikla.