Zemřel Petr Uhl, novinář, politický vězeň a obhájce lidských práv

Signatář Charty 77, spoluzakladatel VONS, editor Informací o Chartě 77 a pozdější vládní zmocněnec pro lidská práva zemřel 1. prosince 2021.

Dvě věznění a soustavná veřejná práce

Petr Uhl zemřel 1. prosince 2021 ve věku 80 let. Byl novinářem, disidentem, politickým vězněm a dlouholetým zastáncem lidských práv. Poprvé byl odsouzen už v roce 1969 za činnost Hnutí revoluční mládeže a ve vězení strávil čtyři roky. Po propuštění pokračoval v opoziční práci a patřil mezi první signatáře Charty 77. Jeho politické názory vycházely z radikálně levicové tradice, dokázal však spolupracovat s konzervativci, křesťany i lidmi bez vyhraněné ideologie na společném úkolu obrany konkrétně pronásledovaných osob.

V roce 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. VONS sledoval případy lidí, proti nimž stát používal trestní právo z politických důvodů, ověřoval dostupné informace a zveřejňoval sdělení se jmény, daty a popisem řízení. Za tuto práci byl Uhl v roce 1979 odsouzen na pět let. Trest zasáhl také jeho rodinu. Jeho žena Anna Šabatová zůstala s malými dětmi doma a zároveň pokračovala v občanských aktivitách. Uhl později otevřeně mluvil o tom, že odloučení od rodiny patřilo k nejtěžším následkům věznění.

Informace o Chartě a přesnost zprávy

Petr Uhl se podílel na vzniku a redakci samizdatového periodika Informace o Chartě 77. Časopis zveřejňoval dokumenty, zprávy o represích a informace z prostředí nezávislých iniciativ. Uhl trval na otevřeném uvedení jména a adresy, přestože tím usnadňoval policii dohled. Důležitější pro něj byla ověřitelnost a převzetí osobní odpovědnosti za publikovanou zprávu. Tento redakční princip se stal podstatnou součástí obrany lidských práv. Nepřesná informace mohla poškodit stíhaného člověka i důvěryhodnost celé sítě, zatímco doložený údaj mohl vyvolat domácí a zahraniční solidaritu.

V osmdesátých letech se Uhl podílel také na československo-polské spolupráci a na předávání zkušeností se Solidaritou. Před listopadem 1989 pracoval ve Východoevropské informační agentuře. Právě odtud převzal a rozšířil nepravdivou zprávu o smrti studenta Martina Šmída po zásahu na Národní třídě. Veřejně se za ni omluvil. Tato událost patří k jeho životopisu stejně jako dlouhá přesná dokumentační práce. Ukazuje riziko informační činnosti pod časovým tlakem a zároveň význam odpovědnosti, která vyžaduje chybu přiznat, nikoli ji zakrýt.

Lidská práva po změně režimu

Po listopadu 1989 působil Petr Uhl ve Federálním shromáždění, v médiích a později jako vládní zmocněnec pro lidská práva. Zabýval se právy menšin, postavením Romů, vězeňstvím, migrací a ochranou lidí, jejichž problémy neměly širokou politickou podporu. Neopustil kritický levicový pohled ani tehdy, když se tím dostával do sporu s bývalými disidenty a novými politickými elitami. Tato kontinuita připomíná, že Charta nebyla ideologicky jednotná a že její signatáři po roce 1989 nabízeli velmi rozdílné odpovědi na společenské otázky.

Uhlův život propojuje několik forem veřejné odpovědnosti: odpor proti autoritářskému státu, dokumentaci jednotlivých případů, samizdatovou žurnalistiku a institucionální ochranu práv v demokracii. Jeho smrt uzavřela příběh člověka, který strávil ve vězení celkem devět let, ale nenechal vlastní zkušenost zúžit pouze na osobní křivdu. Vracel se k lidem na okraji a k pravidlům, která mají platit i pro nepopulární menšinu nebo názorového odpůrce. Právě tato důslednost patří k nejnáročnějším a nejživějším částem odkazu Charty 77.