Od Charty 77 k Chartě 08: československá inspirace v čínském prostředí

Jméno odkazovalo za hranice

Charta 08 vznikala v souvislosti se šedesátým výročím Všeobecné deklarace lidských práv. Její příprava a zveřejnění patřily do čínských poměrů roku 2008, ale označení „charta“ odkazovalo také k československému příkladu. Akademický projekt Sinopsis tuto návaznost výslovně připomíná. [2, 3]

Převzetí názvu je nejviditelnější formou inspirace. Důležitější však je společná konstrukce veřejného jednání: občané předloží text, spojí jej se svými jmény a obracejí se k otázce práv, která nemají záviset jen na momentální vůli úřadů. Podpis vytváří osobní vztah mezi tvrzením a člověkem, který se k němu připojuje. To neznamená, že všichni podepsaní zastávají shodný názor na každou politickou otázku. [1, 2]

Takový název může být srozumitelný i zahraničnímu čtenáři, který nezná všechny místní okolnosti. Usnadňuje rozpoznání určité tradice občanských prohlášení. Současně však vytváří riziko: podobná slova svádějí k představě, že se bude opakovat také historie.

Co požadoval československý text

Prohlášení Charty 77 vycházelo z mezinárodních paktů o lidských právech, jejichž závaznost pro Československo připomínalo. Popisovalo rozpor mezi přijatými normami a praxí v oblastech projevu, víry, vzdělání, zaměstnání či zacházení s obviněnými. Zároveň výslovně uvádělo, že Charta nemá předkládat vlastní program politických nebo společenských reforem. [1]

Toto sebevymezení nelze zaměnit za absenci společenských důsledků. Požadavek, aby stát dodržoval své závazky, může mít zásadní praktický dopad. Dokument však nevytvářel společný plán daňového systému, vlastnické reformy nebo podrobného uspořádání volených orgánů.

Je také nutné rozlišit úvodní prohlášení od všeho, co vzniklo v prostředí Charty později. Osobní esej jednoho signatáře není automaticky programem všech ostatních. Při mezinárodním srovnání bychom proto neměli československé straně připsat souhrn každé následné myšlenky a porovnávat jej s jediným čínským dokumentem.

Devatenáct návrhů Charty 08

Čínské prohlášení postupovalo jinak. Po historické preambuli a výkladu základních principů následovalo devatenáct konkrétních návrhů. Patřily mezi ně změna ústavy, dělba moci, nezávislost soudnictví, volby, svoboda projevu, náboženství a sdružování. Text tak vedle práv formuloval také představu institucí, které je mají zajišťovat. [2]

Nezůstal u politického systému v úzkém smyslu. Zabýval se rovností obyvatel měst a venkova, vlastnictvím, veřejnými financemi, sociálním zabezpečením a ochranou životního prostředí. Tyto části jsou důležité, protože ukazují šíři programu: čtení omezené jen na několik vět o svobodě slova by jeho obsah podstatně zúžilo. [2, 3]

Rozdíl tedy nespočívá v tom, že jeden text mluvil o právech a druhý nikoli. Oba používají jazyk práv. Liší se rozsahem společně navrhovaných změn a mírou institucionální konkrétnosti. To je popis dokumentů, nikoli hodnocení, která strategie měla být pro jejich účastníky správná.

Čínský příběh nezačínal v Československu

Preambule Charty 08 sama zasazovala své návrhy do čínských dějin ústavnosti, modernizace a občanských iniciativ. Připomínala také dřívější reformní pokusy a mezinárodní závazky. Československý vzor byl jednou z inspiračních rovin, nikoli náhradou tohoto domácího rámce. [2, 3]

To je podstatné i pro čtenáře v Česku. Vyprávět o Chartě 08 pouze jako o „našem odkazu v Číně“ by z čínských autorů dělalo pasivní příjemce cizí myšlenky. Ve skutečnosti výběr témat, formulace požadavků i rozhodnutí zveřejnit text patřily jim. Inspirace znamená možnost něco převzít a přetvořit, nikoli ztrátu vlastního autorství.

Stejnou opatrnost vyžaduje historický výklad obsažený v preambuli. Je to argumentace autorů politického prohlášení z roku 2008. Nemá být beze změny přepsána jako nestranná učebnice celých čínských dějin. Při čtení je třeba odlišit historický odkaz od hodnotícího soudu, který na něm autoři stavějí.

Liou Siao-po a soudní reakce

Jedním ze spoluautorů Charty 08 a organizátorů podpisové iniciativy byl spisovatel a literární kritik Liou Siao-po, mezinárodně uváděný jako Liu Xiaobo. Redukovat celý dokument na jeho osobu by však přehlíželo kolektivní povahu vzniku a připojování podpisů. [4, 5]

Podle zprávy FIDH a Světové organizace proti mučení jej pekingský soud 25. prosince 2009 odsoudil k jedenácti letům vězení za podněcování k podvracení státní moci. Zpráva uvádí, že rozsudek vycházel z jeho podílu na Chartě a ze šesti esejů. Je tedy nepřesné zúžit popis soudního případu na samotné připojení jednoho podpisu. [4]

Organizace na ochranu lidských práv trest interpretovaly jako postih pokojného vyjadřování. Soud naproti tomu použil uvedenou trestní kvalifikaci. Rozlišení těchto rovin umožňuje uvést doložený výsledek řízení i kritiku, kterou vyvolal, aniž by se kritický komentář vydával za doslovné odůvodnění soudu. [4]

V roce 2010 získal Liou Nobelovu cenu míru. Zemřel v roce 2017 v policejní detenci. Mezinárodní připomínání jeho případu, včetně aktivit PEN International, spojovalo životní příběh autora s textem, na jehož přípravě se podílel. [5]

Vliv není předpověď stejného konce

Podobnost dvou iniciativ nevytváří návod k předpovědi jejich výsledku. Československý vývoj roku 1989 nelze vložit jako předem daný závěr do čínského příběhu zahájeného v roce 2008. Srovnávané dokumenty vznikly v jiných dobách a společenských podmínkách. Takové srovnání samo neposkytuje měřítko budoucího politického vývoje.

Smysluplnější je sledovat přenos konkrétních prvků: veřejné prohlášení, podpis, jazyk práv a vztah mezi státními sliby a požadavky občanů. Vedle toho je třeba zachovat rozdíly, zejména podrobný reformní program Charty 08. Tak lze československou inspiraci doložit, aniž by zastínila vlastní čínský příběh. [1–3]