Zemřela Božena Jirků, dlouholetá ředitelka Nadace Charty 77

Božena Jirků spojila Nadaci Charty 77 s dlouhodobou a praktickou pomocí lidem se zdravotním postižením.

Osobnost českého neziskového prostředí

Božena Jirků zemřela 22. března 2026 ve věku 78 let. Úmrtí potvrdila její nástupkyně v čele Nadace Charty 77 Jolana Voldánová. Jirků patřila více než tři desetiletí k lidem, kteří dávali veřejnou tvář organizované pomoci lidem se zdravotním postižením. Nadaci vedla v letech 2002 až 2023 a i po předání výkonné funkce zůstala součástí jejího vedení. Její práce spojovala komunikaci s dárci, znalost médií a schopnost převést obecnou ochotu pomoci do konkrétních projektů.

Veřejnost si ji pamatovala také z dřívějšího působení v televizi. Pracovala jako hlasatelka, moderátorka a redaktorka, než se její profesní dráha stále více spojila s neziskovým sektorem. Zkušenost s médiem využila jinak než při běžné prezentaci instituce. Pomáhala vysvětlovat potřeby lidí, jejichž každodenní překážky bývají pro většinovou společnost málo viditelné, a současně budovala důvěru, bez níž žádný dlouhodobý dárcovský program nemůže fungovat.

Od Konta Míša ke Kontu Bariéry

Na začátku devadesátých let se Jirků podílela na celonárodní sbírce Konto Míša. Projekt ukázal, že média mohou vedle informování vytvořit také prostor pro širokou občanskou pomoc. Na tuto zkušenost navázalo Konto Bariéry, jehož zakladatelkou se stala. Program se postupně proměnil v nejznámější projekt Nadace Charty 77 a dlouhodobě přispívá například na vozíky, protézy, sluchadla, rehabilitace, osobní asistenci a další potřeby, které veřejné systémy nepokrývají v plném rozsahu.

Podstatou této práce nebyla jedna mimořádná sbírka, ale pravidelnost. Konto Bariéry získalo stabilní okruh drobných i větších dárců a mohlo reagovat na konkrétní žádosti jednotlivců. Jirků pomáhala vytvořit jazyk, který nepředstavoval lidi se zdravotním postižením jako pasivní objekty soucitu. Pozornost směřovala k překážce, kterou lze odstranit nebo zmírnit, a k možnosti samostatnějšího života. Tento praktický pohled byl jedním z důvodů, proč se projekt udržel po desetiletí a dokázal rozšiřovat svou pomoc.

Proměna odkazu Nadace Charty 77

Nadace Charty 77 vznikla původně ve Švédsku, odkud podporovala domácí disent a lidi pronásledované komunistickým režimem. Po roce 1989 se její práce přesunula do svobodného Československa a později České republiky. Organizace musela nově odpovědět na otázku, jak naplňovat tradici solidarity v podmínkách demokratického státu. Sociální a zdravotní pomoc se stala jednou z hlavních cest. Božena Jirků měla zásadní podíl na tom, že historický název nezůstal pouze připomínkou minulosti, ale spojil se s každodenní veřejnou službou.

Toto pokračování není přímým převodem politického programu Charty do charitativní činnosti. Spojení spočívá v pozornosti ke konkrétnímu člověku, jeho důstojnosti a právu účastnit se společnosti. Pomoc s kompenzační pomůckou nebo asistencí může rozhodovat o vzdělání, práci i možnosti opustit vlastní domov. Jirků dokázala takové potřeby představovat srozumitelně a bez zbytečné abstrakce. Pod jejím vedením se nadace stala prostředníkem mezi individuálním příběhem, odborným posouzením a ochotou veřejnosti přispět.

Dědictví založené na důvěře

Výroční zpráva Nadace Charty 77 za rok 2025 připomíná Jirků jako dlouholetou ředitelku, zakladatelku Konta Bariéry a zkušenou rádkyni lidí, kteří v její práci pokračují. Takové hodnocení ukazuje, že její význam neležel jen ve známé tváři nebo formální funkci. Pomáhala vytvářet institucionální paměť, vztahy s dárci a způsob komunikace, který bylo možné předat dalšímu vedení. Pro neziskovou organizaci je právě tato kontinuita zásadní, protože důvěra vzniká pomalu a musí se potvrzovat každým rozhodnutím o svěřených prostředcích.

Smuteční připomínka Boženy Jirků proto patří také na web věnovaný Chartě 77. Její životní práce ukazuje jednu z cest, jimiž se odkaz občanské solidarity rozvíjel po pádu diktatury. Svobodná společnost odstranila státní perzekuci disentu, ale nezbavila se odpovědnosti za lidi, kteří čelí jiným překážkám a závisí na fungujících veřejných i občanských institucích. Jirků pomáhala tuto odpovědnost proměňovat v konkrétní pomoc a zanechala po sobě organizaci schopnou v ní pokračovat.